KDO BYL SAMOHEL ?

Kdo byl Samohel?

Zajímá vás po kom se jmenuje naše ulice a dnes už i naše Společenství vlastníků? Zjistit,  kdo to byl Samohel, nebylo nijak lehké a podařilo se mi vypátrat jen málo kusých  informací:

Naše ulice dostala svůj název již v roce 1978, tedy v době, kdy tu ještě náš dům ani nestál. Jak uvádějí Jiří a Marta Bartoňovi v publikaci Jihoměstský uličník, vydané Městskou částí Praha 11 v roce 2009, byla pojmenována po Karlu Samohelovi (1904 – 1944), levicově orientovaném českém dělníkovi, který byl v letech 2. světové války za ilegální činnost popraven v Drážďanech. Po odbojářích, kteří byli popraveni nebo zahynuli v koncentračních táborech, bylo pojmenováno mnoho ulic na Jižním městě.

Ve snaze získat více informací, jsem se obrátila s dotazem na Svaz protifašistických bojovníků i jeho následnickou organizaci – Svaz bojovníků za svobodu, ale Mgr. Marii Chaloupkové, stejně jako PhDr. Janě Časnochové se nepodařilo najít žádné informace. Podobně dopadlo i hledání v archivu KSČ, kde mi doporučili obrátit se na Magistrát hlavního města Prahy.  Po mnoha telefonátech a negativních odpovědích jsem se dostala až k archiváři Marku Lašťovkovi z Archivu hlavního města Prahy. Byl velmi ochotný, nicméně věděl jen to, že Karel Samohel byl komunista a že byl popraven 11. října 1944 v Drážďanech.

Na otázku, proč k popravě došlo právě v Drážďanech, dává odpověď zpráva České tiskové kanceláře, vydaná 10. prosince 2012, kterou přetiskl následující den deník Právo. Jak se v ní uvádí, popravili nacisté v tzv. sekyrárně - bývalém justičním areálu v Drážďanech na 750 Čechů, což byly dvě třetiny všech obětí nacistické justice v Drážďanech. Další v něm soudili a věznili, včetně známých českých osobností, jakými byli novinářka Milena Jesenská, politička Milada Horáková nebo „otec“ Spejbla a Hurvínka Josef Skupa. 

Na webových stránkách Spolku pro vojenská pietní místa, který od roku 2004 mapuje vojenská pietní místa a osudy hrdinů i obětí všech konfliktů a válek na našem území, případně v zahraničí, jsem objevila fotodokumentaci pamětní desky Obětem 2. světové války, která je umístěna v Gotickém sále Husitského muzea na Žižkově náměstí v Táboře. Na desce s nápisem Umučeným a popraveným zaměstnancům Obce města Tábora 1939-1945 je mezi sedmi jmény i Karel Samohel.

Začala jsem tedy hledat dokumenty o odbojářích na Táborsku.  Táborský deník.cz uveřejnil 15. března 2009 článek, nazvaný 16. březen 1939: pro Táborsko černý den. Hranice okresu prolomila okupační vojska. Píše se zde, že na Táborsku působilo několik tajných protifašistických organizací českých vlastenců, bývalých čs. důstojníků, mládeže, komunistů, sokolů, hasičů, partyzánská jednotka Žižka, Táborité a další. Nejvýznamnější odbojovou organizací na Táborsku a v okolí byl ilegální Krajský národně revoluční výbor v Borotíně, vedený Jaroslavem Vackem.

Na stránkách věnovaných Jaroslavu Vackovi na Wikipedii, se uvádí, že činnost Krajského národně revolučního výboru, který vznikl v červnu l942, zasahovala až do prostoru obcí Pelhřimov, Soběslav, Planá nad Lužnicí, Mladá Vožicea dalších míst. Vackovo krajské vedení bylo napojeno na ústředí podzemní organizace Dopravní družstvo dopravních zaměstnanců v Praze; mělo spojení s vedením jiných regionálních odbojových organizací (České Budějovice, Kolín, Jindřichův Hradec, Havlíčkův Brod, Humpolec, Čáslav a Hradec Králové). Po odhalení gestapem v roce 1943 bylo jeho 160 členů a spolubojovníků zatčeno a mnoho z nich popraveno. Sám Jaroslav Vacek, stejně jako Karel Samohel, byl popraven v sekyrárně v  Drážďanech, a to 23. srpna 1944.

Že k této organizaci patřil i Karel Samohel lze odvodit ze zmínky, kterou jsem objevila v bakalářské diplomové práci Lenky Stejskalové z roku 2011, s titulem Památníky obětí nacistické okupace v Táboře. Uvádí v ní mj., že se dochovalo blahopřání k svátku dceři Jaroslava Vacka - Věře ze 7. října 1943, kde jsou podpisy všech jednotlivých vedoucích odbojových skupin Táborska, mezi nimi i Karla Samohela.

Co tedy říci závěrem? Myslím, že Karel Samohel, po němž jsou naše ulice i naše Společenství vlastníků pojmenovány, si právem zaslouží naši úctu. Čest jeho památce!

Mgr. Jaroslava Marková